/cz/
Glajcha je pojem a tradice, označuje dosažení nejvyššího bodu stavby domu, ale také stromek s pentlemi, který se při této příležitosti vztyčí ke krovu. Je slavnostní řečí s přípitkem a pohoštěním na oslavu zakončení hrubé stavby a předzvěstí domova plného radosti, štěstí, zdraví a harmonie. Tedy vzývaných hodnot, které značí právě vlající barevné pentle společně se stromkem, jenž budoucím obyvatelům domu poskytuje ochranu a zároveň symbolizuje život, obrodu, rodovou kontinuitu.
Glajcha na sledovaném developerském projektu není naklíčovaná, strom je skutečný. Je potom otázka na dobrý život v nových zdech opravdu tak nepatřičná? Předpřipravenou odpověď servíruje virtuální simulace zařízeného 3+kk neočekávající pochybnosti, neboť ukazuje i za roh. Vizualizace bytu však není vizualizací domova, její vrstvy odtažitých textur jsou jako sny ve snech, jen některé z nich jsou opravdu naše a aktivní rozhraní mobilní aplikace se stává veskrze falešnou referencí. Externalizované atavistické sny a artikulace domova zatím – usebrané kolem ohně a sekery – přebývají ve stínu nové výstavby a jejich expertiza se tak každým dnem, na pozadí industriálních symfonií a zvuku rádia, nepozorovaně prohlubuje.
Galerijní instalace s 10minutovou videosmyčkou Glajcha (2022) Oskara Helcela volně navazuje na autorovy předchozí práce (It´s Buildable, 2020; Tekoucí dům, 2020 a The Man of the Ring, 2021), v nichž developerský zásah různými způsoby konfrontuje s intimnějšími procesy a příběhy anebo s nároky vycházejícími z kontextu zastavených a zastavovaných míst. Vědomě zvolený formát prezentace videí coby uzavřené projekční smyčky pak autorovi umožňuje pohybovat se po okraji samotné pointy narace, resp. její těžiště přenést právě do formy díla, do tohoto významově pokaždé nově zakoušeného a interpretovaného opakování v podobě rozjímavého bloudění, aktů (bez)moci, geometrie umanutí nebo návratu archetypů.
text Lenka Střeláková
Video bylo součástí soutěže Jiné Vize na festivalu PAF Olomouc 2022
/eng/
Glajcha (topping out) is a concept and tradition, it refers to reaching the highest point of a house’s construction, but also to the tree with ribbons that is erected to the truss on this occasion. It is a celebratory speech with a toast and a treat to mark the completion of the rough construction and heralds a home full of joy, happiness, health and harmony. These are the cherished values that are signified by the waving coloured ribbons together with the tree, which provides protection for the future inhabitants of the house and at the same time symbolises life, renewal and family continuity.
The glajcha on the development project under review is not sprouted, the tree is real. Is the question of the good life within the new walls really so inappropriate then? A virtual simulation of a furnished 3-bedroom apartment serves up a preconceived answer that leaves no room for doubt, as it also points around the corner. But the visualization of the apartment is not a visualization of home, its layers of detached textures are like dreams within dreams, only some of them are really ours, and the active interface of the mobile app becomes a universally false reference. Meanwhile, the externalised atavistic dreams and articulations of home – clustered around the fire and the axe – dwell in the shadows of the new construction, their expertise deepening imperceptibly with each passing day, against a backdrop of industrial symphonies and the sound of the radio.
Oskar Helcel’s gallery installation with a 10-minute video loop of Glajcha (2022) loosely follows the artist’s previous works (It’s Buildable, 2020; Flowing House, 2020 and The Man of the Ring, 2021), in which he confronts development intervention in various ways with more intimate processes and stories or with claims based on the context of built and developed places. The deliberately chosen format of presenting the videos as a closed projection loop then allows the artist to move around the edge of the narrative’s very point, or rather to transfer its centre of gravity precisely to the form of the work, to this meaningfully re-experienced and reinterpreted repetition each time in the form of contemplative wandering, acts of (in)power, geometries of entrapment or the return of archetypes.
text by Lenka Střeláková
The video was part of a audiovisual competition Other Visions on the PAF festival in Olomouc 2022
